Hypnóza

Hypnoterapie je efektivní a zároveň (dlouhou praxí mnoha odborníků) ověřený terapeutický nástroj, který pomáhá lidem s různými obtížemi, jež jsou často i mimo volní kontrolu daného člověka. Hypnóza využívá mechanismu vnímavosti lidské mysli - tzv. sugestibility. Protože je hypnóza (i díky neodbornému využívání) někdy spojována s různými mýty nebo nedorozuměními, uvádím zde rozhovor,

který jsem před nějakou dobou o hypnoterapii vedl.




K využívání hypnózy ve své praxi mne přivedla potřeba různými terapeutickými způsoby pomáhat klientům. Pomocí hypnózy je možné ovlivnit dobře i ty věci, které jsou mimovolní – tzn. že je člověk neumí ovlivnit přímo tak, že si řekne, že je bude dělat jinak (např. úzkost, prožitek bolesti, vtíravou představu, atd.)

 

Vyhledává léčbu hypnózou mnoho lidí? Důvěřují u nás lidé tomuto způsobu terapie? Jak je v Česku hypnóza rozšířená?

 

O hypnózu se zajímá hodně lidí, díky svému mediálnímu obrazu (který je ovšem zkreslený) přicházejí někteří lidé s obavami ale také s velkým očekáváním. Vždy na začátku terapie se snažím vyznat v jejich očekávání a představit jim hypnózu, tak jak ji rozumím já. Domlouváme se pak na cíli a na tom, jak bude naše spolupráce za pomocí hypnózy probíhat. Mám většinou zkušenost, že lidé po tom, co porozumí mému způsobu práce s hypnózou a hypnózu zažijí, jí důvěřují. V česku je hypnóza poměrně rozšířená – bohužel i u lidí, kteří ji nepoužívají odborně a bezpečně nebo ji kombinují s jinými silně alternativními léčebnými praktikami.  Hypnózu vnímám jako dobrý nástroj, ale pokud je v dobrých rukou.

 

S jakými problémy  lidé přicházejí? Dokáže hypnóza pomoci ve všech případech?

 

Lidé přicházejí s různými problémy – např. z poslední doby mohu vyjmenovat např. potřebu zvýšit sebevědomí a pocit vlastní hodnoty, fóbii z jízdy autem, vtíravé myšlenky, potíže s nadváhou, strach ze tmy, enurézu, ztráta životní energie a depresivní stavy, blok v intimním životě, kožní problémy, žaludeční nevolnosti, bolesti, stres z kolegy v práci nebo stále znesvobodňující negativní vzpomínky na otce. Hypnóza je velmi užitečný a efektivní nástroj, ale (stejně jako jiné další metody) není ani všelék ani zázračná pilulka. Proto v některých případech je její efekt velký a výrazný, v jiných podpůrný, a jinde hledáme jiné způsoby, jak situaci vyřešit.

 

Nejraději vzpomínám na případ, kdy jsem pracoval s jedním klientem na jedné situaci, která se mu stala s policií a která pro něj nabyla ráz posttraumatické reakce. Daný klient měl po dané události pořád černé myšlenky, nebyl schopný normálně fungovat, pracovat, zažíval úzkosti a pocit křivdy, vždy když viděl policejní auto nebo policistu, se celý rozklepal a nebyl schopný normálně komunikovat. Povídání o situaci nikam nevedlo, zkusili jsme tedy relaxační formu hypnózy. Po zhruba 8 sezeních se situace výrazně upravila, už mu to nedělá problém, žije spokojeně, pracuje bez nepříjemných vtíravých myšlenek, v přítomnosti policisty zůstává přiměřeně klidný. Pro lidi, kteří ho znali a věděli, jak nebyl schopný se dlouho se situací vypořádat, to byla úžasná změna. Nebo si vzpomínám na jednu starou paní, která trpěla tak výraznými žaludečními nevolnostmi, že nemohla jíst svá oblíbená jídla, na která byla zvyklá, navíc na ně neměla vůbec chuť. Po třech sezením se jí chuť vrátila, žaludek ji od té doby nebolí, a ona je moc ráda, že může jíst jako dřív. Nebo jedna paní trpěla dost kritickými "vnitřními hlasy" (ve smyslu negativních komentářů k sobě samé). Nyní se cítí od těchto myšlenek naprosto svobodná, již se nevyskytují.

 

Jak vypadá samotná „léčba“? Jak dlouho trvá?

 

Před samotnou hypnózou si nějakou dobu s klientem povídáme o tom, jaký cíl budeme za pomoci hypnózy rozvíjet. Poté většinou pracujeme s krátkými cvičeními (které mi více pomohou zvolit nejvhodnější způsob při navození hypnózy a také klientům cvičení pomáhají porozumět, v čem hypnóza spočívá a jak funguje). Dále se domluvíme na způsobu vedení samotné hypnózy (jsem rád, když lidé předem rozumí tomu, jak budeme s hypnózou pracovat), pak následuje samotná hypnóza (30 – 40 min). Nakonec si s klientem povídáme o tom, co se dařilo a co mu přišlo užitečné nebo podnětné (jsou to pro mne cenné podněty pro příště – vnímám celou hypnoterapii jako společné vytváření). Obvyklá "dávka" hypnózy je 4 – 8 sezení (aby se to, na čem pracujeme, mohlo dosatatečně rozvinout a "zapustit kořeny"), ale někdy postačí méně sezení, jindy se rozhodneme pokračovat dále, buď na stejném tématu (když to přináší žádoucí efekt) nebo na další věci. Vždy však říkám klietům, že když se u mně do hypnózy pustí, je potřeba této práci věnovat alespoň 4 setkání, abychom věděli, jak hypnóza pro ně pracuje (nejsou však neobvyklé takové případy, kdy jedno nebo dvě sezení byly naprosto dostatečné pro daný efekt).

 

Daří se uvést do hypnózy každého?

 

Hypnózu vnímám jak cestu spoluvytváření, proto, i když mám osvědčené postupy a techniky, vždy hledáme nejlepší cestu pro daného člověka. Někomu sedí klasická cesta navození hypnózy, jiným sedí spíše relaxační forma s postupným tělesným uklidněním a uvolněním, jiní (zvláště děti) potřebují imaginativní děj (něco si představovat, např. oblíbené místo, jízdu na koni). Lidé reagují na hypnózu různě, ale věřím, že vždy najdeme nějaký způsob, který může být alespoň z části pro daného člověka přínosný.

 

Jak se hypnóza slučuje s křesťanstvím?

 

Je to zajímavá otázka, protože téma hypnózy obecně vyvolává hodně předpokladů a také obav. I já sám jsem si snažil pečlivě zodpovědět na tuto otázku. Nerad bych ve své praxi dělal něco, o čem bych měl jako věřící křesťan pochybnost. Oficiální stanovisko katolické církve, do níž patřím, se k odbornému využití hypnózy (alespoň jak jsem mohl číst z dostupných vyjádření, kterých není tak moc) nestaví odmítavě. Také ostatní církve (vyjma snad dvou spíše fundamentalističtějších církví) využití hypnózy nijak neodmítají. Ale v každé církvi jsou pak různě smýšlející skupiny lidí a s tím i různé názory. Někdo bude hypnózu podporovat, ale budou i takoví, kteří ji budou odmítat (stejně jako se schvalují nebo odmítají různé projevy spirituality). Max Kašparů, známý psychiatr a trvalý jáhen, který pracuje s hypnózou a také ji vyučuje, a který na toto téma psal svoji disertační práci, uzavírá vše s myšlenkou, že pokud je hypnóza v odborných rukou morálního člověka, pak její využití je v pořádku. Pokud chybí morální zakotvení nebo je zde slabá odbornost v hypnóze (např. ne každý, kdo vystuduje psychologii, je pak šikovný psycholog), pak k ní říká ne. To však platí o všech psychoterapeutických technikách – i obyčejným rozhovorem nebo způsobem kladení otázek můžete člověku pomoci, nebo jej nevhodně ovlivnit (k něčemu navést). Přesto všechno, co jsem o hypnóze věděl z jejího studia, od jiných a z vlastní praxe, (tím, že jsem v některých věcech spíše člověk opatrný) jsem potřeboval zkonzultovat využívání hypnózy s někým, kdo je duchovní autoritou a zároveň se vyzná v duchovních záležitostech. Osobně jsem se setkal s katolickým knězem p. Elliasem Vellou, který vede po celém světě semináře za vnitřní uzdravení, je fundovaný teolog a také vykonává mnoho let službu exorcisty. Ten mě ujistil v tom, že pokud je člověk dobrý křesťan, je použití hypnózy v pořádku. Je to odborná léčebná metoda. Sdělil mi ještě to, že je ji potřeba dělat citlivě, protože člověk otvírá své nitro, tak jako člověk předá někomu klíček od svého bytu. Můžete tam vejít, pomoci uklidit, něco pomoci opravit, ale je potřeba se tam chovat s úctou a respektem. O to se také snažím. Je pravdou, že se mechanismus hypnózy zneužíval (a zneužívá) různými lidmi nebo v rámci alternativní medicíny. Ale proto metaforicky řečeno nemusíme „vylívat vaničku i s dítětem“, a zavrhovat hypnózu jako takovou. To samé bychom museli udělat i s modlitbou, která je také mnohými skupinami zneužívána k manipulaci nebo se míchá s okultními věcmi, a přitom je pro nás tak moc důležitá, protože nám umožňuje rozvíjet vztah s Bohem a nechat se Jím proměňovat.

 

Zaujala mě myšlenka, že ve středověku bylo z morálního hlediska zakázané provádět operace – bylo nepřípustné „otevřít člověka“. Dnes již se nikdo morálně nepozastavuje nad tím, když jdete na operaci slepého střeva, ba naopak by se jevilo jako nemorální, kdybyste tuto operaci odmítali. Je pravdou, že tehdejší stav lékařství ani nedovoloval tak komplikované zásahy do lidského organismu, místo toho se užívaly jiné tehdy obvyklé metody léčení (dnes bychom již např. pro „pálení určitých míst na jejich těle“ klienty jen těžko sháněli). I hypnóza a její využití se vyvíjely a vyvíjí. Hypnóza není jedna technika, je to způsob práce, ve kterém existuje množství technik. Přirovnávám rád terapeutický nástroj hypnózy ke skalpelu. Skalpel je ostrý nástroj, který patří do rukou operatéra, může velmi prospět životu, když se moudře a zkušeně použije. Obdobně to vnímám u hypnózy – hypnóza, která je v dobrých rukou, může velmi prospět. Stejně tak jako ocel nebo nůž je i mechanismus hypnózy a sugesce Božím darem.

 

Někdy využívám také pojem „křesťansky zakotvená hypnóza“, o co se jedná?

 

"Křesťansky zakotvená hypnóza" je pojem, který používám pro specificky zaměřenou hypnózu. Je důležité říct, že tuto formu hypnózy využívám jen po domluvě s klientem. Je to tedy možnost. Kdo tuto možnost nechce využít, s tím pracuji tak, jak je to obvyklé. Pokud však má člověk zájem, můžeme hypnózu ukotvit více „křesťansky“. To se děje jednak tím, že v rámci hypnoterapeutické práce využíváme léčivé příběhy, úryvky a obrazy z Bible, a také tím, že do hypnózy (nebo před samou hypnózou) můžeme citlivě zapojit modlitbu (prosebnou, děkovnou nebo modlitbu s aktem odevzdání).